ODČERVOVÁNÍ KOZ

Gastrointestinální červi jsou vážným problémem u všech malých přežvýkavců.

Ovlivňují negativně produkci mléka, rozmnožování, způsobují pokles váhy, snižují kvalitu srsti a celkovou obranyschopnost organismu. Obzvláště citlivá jsou mláďata, u kterých mohou způsobit až úhyn. 

Největší problémy bývají při intenzívním pasení. Ovce a kozy totiž na rozdíl od skotu, spásají trávu blíže k zemi, tedy v místech, kde jsou koncentrovány larvičky parazitů. 

Je zajímavé, že kozy historicky nebyly tolik nuceny k intenzívní pastvě jako ovce a živily se spíš listím na stromech a keřích, a proto nejsou tolik přizpůsobeny k soužití s parazity a dopady začervení jsou u nich vážnější.

Trus malých přežvýkavců je silně koncentrovaný, a proto na rozdíl od skotu obsahuje velké množství vajíček parazitů. Proto dochází k rychlému promoření pastvin a začervení zvířat. 

V rámci kontroly parazitů je třeba dbát na to, aby zvířata byla prosta parazitů během období zhoršené výživy (tedy v zimě) a během porodů.

Jinak se odčervování doporučuje až při větší koncentraci červů, aby se častým používáním antiparazitik nevyvinula rezistence. (Odlišně je tomu u plicních červů a jaterních motolic, kde i nález jednoho vajíčka je indikací k terapii.) 
Nejsnadnější metodou kontroly přítomnosti parazitů je vyšetření trusu. Můžeme si tím i ověřit účinnost odčervení a také vyhledávat jedince geneticky disponované k větší odolnosti vůči parazitům.

K vyšetření se zasílají vzorky čerstvé nebo chlazené. Přílišné teplo způsobí vylíhnutí larviček a zmražení zase vajíčka zničí. Množství jednoho vzorku by nemělo být větší než vlašský ořech. Vzorek je možno odebrat do plastového sáčku a je nutné ho řádně označit pro identifikaci zvířete nebo skupiny, ze které pochází. 
(MVDr. Hana Prausová)

Hlavní zásady, které by měl chovatel koz a ovcí dodržovat:

1. Dodržení KARANTÉNY při příchodu nových zvířat (POVAŽUJEME ZA VELMI DŮLEŽITÉ!! NEDBEJTE NA TO, ŽE VÁM PRODÁVAJÍCÍ ŘEKNE, ŽE JSOU KOZY ODČERVENÉ!!)

• vyšetření a odčervení nových zvířat látkami s účinností proti hlísticím i tasemnicím (doporučujeme přípravky s účinnou látkou moxidektin a praziquantel)
• 72 hod by nové zvíře nemělo mít přístup na pastvinu.
• výkaly by měly být spáleny, nebo vyvezeny na nepastevní plochy.

2. Časně jarní podání anthelmintika s larvicidními účinky

• smyslem je použít léčivo s účinkem na larvální stádia a zvíře pak vyhnat na pastvinu která obsahuje malé množství infekčních larev hlístic (které přežily zimní období)
• nejlepší larvicidní účinky má v současné době moxidectin  

3. Podání antikokcidik kůzlatům

• klinická kokcidióza se vyskytuje především u mláďat a mladých zvířat, která jsou stresovaná (odstav, doprava, změna prostředí, změna krmiva, vlhké nebo chladné počasí apod.)
• kokcidióza hrozí u mladých kůzlat (3 – 8 týdnů věku), zvláště jestliže žije hodně zvířat na malém prostoru a zvláště je‐li vlhké chladné počasí
• kokcidióza hrozí u stresujících způsobů odstavu (velmi raný odstav, časný odstav, ale i postupný odstav, který začíná např. v prvním měsíci života)
• velké nebezpečí vypuknutí kokcidiózy je zvláště  u odstavených kůzlat, která změní potravu nebo prostředí
• dalším obdobím zvýšeného rizika kokcidiózy je období po pastevní sezóně 
• léčivo (Baycox, Vecoxan, Tolzesya apod.) podáváme buď  preventivně (ve výše uvedených případech) nebo při klinických projevech – průjem (může být s krví), horečka, nechutenství, bolest bříška, hubnutí, anémie
• jestliže se u kůzlat objeví průjem, je třeba vyšetřit výkaly na vývojová stádia parazitů 
• jestliže je ve výkalech zjištěno velké množství oocyst kokcidií, podat okamžitě  vhodný přípravek 
• nutností je důsledné odstraňování výkalů, ve kterých byla zjištěna exogenní stádia parazitů (oocysty kokcidií, vajíčka helmintů)  
• nezbytností je zamezení znečištění vody a krmiva výkaly · oocysty kokcidií rodu Eimeria jsou odolné vůči běžným desinfekčním prostředkům. K desinfekci doporučujeme vařící vodu, letlampu, přípravky obsahující 50 % a vyšší koncentraci  čpavku, krezol (např. Neopredisan 135‐1), 4 % horký hydroxid sodný.

4. Dodržování dávky léčiva  

• velmi nebezpečné pro vznik rezistence na léčiva je podávávání zvířeti nižších dávek než jaké jsou doporučeny – naopak mírné překročení dávky léčiva nevadí a zdraví zvířat neovlivní. 
• Praktické doporučení: Podávat množství léčiva jako pro nejtěžší kozu ve skupině a to minimálně 1,5 x dávky uváděné v příbalovém letáku pro ovce.
• injekční podání  ‐ subkutánní nebo intramuskulární podle doporučení výrobce. Subkutánní podání je nutné provést správným způsobem: při vytahování jehly je nutné na místo vpichu několik vteřin tlačit, abychom zabránili zpětnému úniku látky
• není nutno před podáním anthelmintika zvířata nechat hladovět 

5. Podávat zvýšené množství proteinu kozám v období od 4 týdnu před kozlením do 6 týdnů po kozlení

• protein je nutný k odpovídající činnosti imunitního systému. Zvíře se tak dokáží dostatečně vyrovnat se stresy včetně parazitární infekce

6. Vyhnání na jaře na mírně kontaminovanou pastvinu  

• pastvina by měla být mírně  kontaminovaná, aby došlo k mísení resistentních hlístic s neresistentními
• a dále je mírná kontaminace nutná ke zvyšování přirozené odolnosti kůzlat. Imunita kůzlat vůči hlísticím se postupně  vytváří a je normálně  vyvinuta mezi 5–6 měsícem věku. Jedná se o imunitu získanou, tedy imunitu závislou na dostatečné expozici parazity. V tomto věku není zatím tak účinná jako u dospělých zvířat, proto nesmí být kontaminace pastviny vysoká. Kůzle, v prvních měsících života držené na parazitů  prosté pastvině  nebo uvnitř stáje, bude v dospělosti v budoucnu těžko odolávat začervení a bude velmi náchylné na rozvoj s parazitací souvisejících onemocnění

7. Dodržování vhodného managementu pastvy

• Kůzlata by měla být po odstavu přehnána na novou, málo kontaminovanou pastvinu, čímž se vyhneme nárůstu míry kontaminace i u pastviny původní, na kterou byla kůzlata vyhnána ještě  s před odstavem spolu s kozami.  
• Kozy zůstávají na původní vysoce kontaminované pastvině 

8. Dodržovat opatření k potírání tasemnic

• přísné dodržování karantény nových zvířat!!! (Tady můžu udělat vykřičníků kolik chci, ale stejně to chovatelé podceňují) Do chovu musí být zařazena jen zvířata odčervená a zbavená veškerých cizopasníků, zvláště  pak tasemnic. Kontrola se provádí po uplynutí doby účinku anthelmintika koprologickým vyšetřením vzorků výkalů.
• Pravidelně  kontrolovat výkaly zvířat, zda se v nich neobjevují  části tasemnic, provádět koprologická vyšetření, zvláště u průjmujících kůzlat. V pozitivních případech ihned aplikovat vhodné léčivo.
• Přísné dodržování zoohygienických opatření. Po aplikaci léčiva je doporučeno zvířata držet dva dny ‐ve stáji. Výkaly z této stáje je nutné dekontaminovat, např. párou, dlouhodobým kompostováním atd. V žádném případě nelze tyto výkaly využívat na hnůj a následně  jím hnojit pastviny či místa, kde je předpoklad pasení.
• Jestliže víme, že pastvina je kontaminovaná pancířníky (půdní rozoči) s cysticerkoidy tasemnic, paseme na této pastvině koně, nikoli přežvýkavce. Pokud nelze jinak, pouštíme zvířata na pastvinu pouze za suchých dnů, nikoli při deštivém počasí.
• Pokud možno sbíráme výkaly ze stájí i z pastvin a event. zajistíme jejich odklizení i mechanickou cestou (sběrače).

Další doporučení

1. Snížení kontaminace pastviny

• pást na pozemku ovce/kozy společně s hovězím dobytkem vede k snížení míry kontaminace dané pastviny
• střídání pastvy s koňmi. Endoparazité koní a přežvýkavců se vyznačují druhovou specifikou a až na výjimky jsou druhově  nepřenosní

2. Selektivní podání léčiva

• podání léčiva dle klinických příznaků zvířete
• podání léčiva dle počtu vajíček ve výkalech zvířete (FEC)
• nikdy neaplikovat anthelmintikum v době  připouštění (jen zcela výjimečně)

3. Selekce kozlů na odolnost a houževnatost

• velmi doporučujeme selektovat chovné kozly na odolnost vůči parazitárním onemocněním

4. Využití krmiva s anthelmintickými vlastnostmi

• zkrmování rostlin s prokázanými anthelmintickými účinky. Velmi vhodné jsou především  čekanka obecná (Cichorium intybus) a lespedézie (Lespedeza cuneata)
• kromě  přímého zkrmování mohou být snadno zapojeny do běžných travních porostů nebo být vysévány spolu s jetelem a/nebo travou

5. Testování rezistence na anthelmintika

• doporučujeme vyšetření vzorků výkalů od zvířat odebraných po použití anthelmintika
• u levamizolu odebrat vzorky 7 dní po podání, v případě benzimidazolů a makrocyklických laktonů (ivermektin, moxidectin) 14 dní poté

6. Konkurenční onemocnění

• schopnost zvířete snášet určitou parazitární zátěž je ovlivněno i ostatními onemocněními. Známý je příklad kokcidiózy a nematodirózy.

7. Sledování počasí

• v sušších obdobích jsou počty larev na pastvině relativně nízké, jakmile ale jednou zaprší, jejich počty rapidně narostou (L3 larvy opouští výkaly).
• vysokou míru parazitace proto nejčastěji sledujeme na podzim nebo v zimě následující suché léto.  
• Nematodirus má životní cyklus závislý na teplotě; vajíčka potřebují chladné a studené období, následované rychlým oteplením, během kterého dochází k líhnutí larev. Proto je prevalence nematodirózy  častá   v jarních měsících, kdy dochází ke střídání studeného a teplého počasí.   V suchých letech dochází ke vzplanutí nematodirózy až během  června, tedy po teplých letních deštích.

zdroj:metodiky.agrobiologie.cz

PARAZITÁRNÍ NEMOCI – ENDOPARAZITÉ

MOTOLIČNATOST

/fasciolosa/je vleklý nebo vzácněji prudký zánět jater a žlučovodů vyvolaný invazí motolic, který vyvolává hubnutí a anémii.

Etiologie

Zelenohnědý či žlutozelený červ, listovitého tvaru, vpředu s kuželovitě vyčnívající hlavičkou. Má jednu hlavovou a jednu břišní přísavku. Většinou žije v žlučovodech přežvýkavců. Kladení vajíčka probíhá v periodických intervalech, podle roční doby (u nás nejvíce v únoru).

Vývoj Motolice kladou ve žlučovodech vajíčka, odtud se dostávají do střeva a trusem ven. V teple a vlhku (kaluže a bažiny) se líhnou obrvené larvy – miracidia, která ve vodě plavou. Když se miracidium setká s plžem bahnatkou, vnikne do ní a dále se v ní vyvíjí. V plži vývojem přes generace redií vznikne několik set cerkárií s ocásky. Cerkarie opouštějí bahnatku a usazují se na rostlinách, ztrácí ocásek a ze sekretu žláz vytváří obal (cystu) a vzniká další stádium – adolescarie. Adolescarie jsou schopné invaze (trávou, vodou). Cysty se žaludeční šťávou rozpustí, mladé motolice se vrátničním oběhem dostávají do jaterní tkáně a jsou zde několik týdnů. Pak pronikají do velkých žlučovodů, za 5-6 týdnů pohlavně dospějí a kladou vajíčka.

Dospělí jedinci mohou žít ve žlučovodech 3-5 let, většinou však nejdéle žijí 8-18 měsíců. 

Zvířata se nakazí nejčastěji na pastvě při pasení, nebo při pití vody kontaminované metacerkariemi. Můžou se nakazit i ve stáji trávou pokosenou na zamořených loukách, nebo čerstvým – né však dobře usušeným senem.

Symptomatologie

• Játra jsou zvětšená, někdy až dvojnásobně. Později
  u napadaných zvířat vzniká anémie, sliznice jsou bledé až bílé.

• Vzniká otok spojivek a víček. V dutině břišní,
  hrudní a perikardální se hromadí řídká vodnatá tekutina.

• Dalším příznakem je mírný sestup teploty, malátnost
  a nechutenství.

Diagnóza

• Z hlediska diagnózy je nález bolestivosti
  v krajině jaterní při palpaci a poklepu cenný. Jestliže zvířat uhyne
  ve stavu akutní motoličnatosti, naskytne se možnost průkazu mladých
  motolic v játrech.

• Při vleklé a subklinické motoličnatosti je oporou
  diagnózy nález vajíček v trusu podezřelých zvířat.

• Jedno vajíčko nálezu odpovídá jedné motolici.

Terapie

• Nejúčinnějším lékem proti fasciolóze je chlorid
  uhličitý – tetrachlormetan (u nás přichází do obchodu v podobě
  přípravku Tetrafinol). Léčbu lze opakovat po 2 měsících.

Prevence

• Vysušení a meliorace luk, zničení vajíček, larev
  motolic a hlemýžďů, kteří jsou nezbytnými mezihostiteli určitých
  vývojových stádií motolic.

TASEMNICE

Moniezia expansa neboli tasemnice ovčí patří k nejběžnějším a nejčastěji se vyskytujícím tasemnicím tenkého střeva malých přežvýkavců (ovce, kozy a skot) v Evropě.Jedná se o poměrně velkého parazita dosahujícího délky 4 – 5 m a šířky 1,5 cm. Výjimečně mohou dosahovat délky až 10 metrů. Tělo má typický protáhlý tvar, většinou je segmentované. Jednotlivé segmenty (proglotidy) jsou velké cca 3 mm.

Tasemnice rodu Moniezia způsobují v chovech značné ekonomické ztráty. Dle dlouhodobé osobní zkušenosti autorů jsou stáda ovcí v České republice promořeny těmito cizopasníky ze 40 – 90 %. A tasemnice jsou také jedním z nejčastějších důvodů úhynu mladých kusů. Ve stádech, kde se neprovádí důsledná antiparazitární opatření, se úhyn mladých kusů pohybuje od 20 – 40 %. Z toho tasemnice jsou příčinou minimálně v 50 % případů.

Zoohygienická opatření v chovech ovcí proti tasemnicím rodu Moniezia

• Přísné dodržování karantény nových zvířat. Do chovu musí být zařazena jen zvířata odčervená a zbavená veškerých cizopasníků, zvláště pak tasemnic. Kontrola se provádí po uplynutí doby účinku anthelmintika koprologicky.
• Pravidelně kontrolovat výkaly zvířat, zda se v nich neobjevují části tasemnic, provádět koprologická vyšetření, zvláště u mláďat majících průjem. V pozitivních případech ihned aplikovat vhodné léčivo.
• Přísné dodržování zoohygieny. Po aplikaci léčiva je doporučeno zvířata držet min 1, lépe 2 dny ve stáji. Výkaly z této stáje je nutné sterilovat (dekontaminovat), např. vařící párou, dlouhodobým kompostováním atd. V žádném případě nelze tyto výkaly využít na hnůj a následně jím hnojit pastviny či místa, kde je předpoklad pasení přežvýkavců. · Jestliže víme, že pastvina je kontaminovaná pancířníky s cysticerkoidy tasemnic, pást na této pastvině koně, nikoli přežvýkavce. Když nelze jinak, pouštět zvířata na pastvinu pouze za suchých dnů, nikoli při deštivém počasí.
• Pokud možno sbírat výkaly ze stájí i z pastvin.

Další metodou je vláčení pastvin, které má praktický význam za suchého počasí, kdy redukuje počet larev. Naopak vláčení za vlhka vede k rovnoměrnému šíření larev po celé pastvině. Snadnou metodou redukce larev je střídání pastvin s jinými druhy býložravců. Ovšem asi největší negativní dopad na populaci parazitů má rozdělení pastviny na menší celky. Běžná péče o pastvu, jako je sečení nedopasků, přesunování napajedel, nespásání vlhkých míst, pasení za sucha po oschnutí rosy a střídání věkových kategorií také snižují možnost šíření parazitů. Základní zásady dodržování hygieny ve stáji, kam patří udržování čistoty napáječek a žlabů, nezkrmování sena znečištěného trusem a denní odklízení výkalů, jsou také velmi důležitými faktory narušujícími vývojový cyklus parazitů. Zásoby krmiva a zdroje vody musí být umístěny v dostatečné vzdálenosti od hnojiště, aby nedošlo ke kontaminaci parazity.

zdroj:metodiky.agrobiologie.cz

ČERVIVOST SLEZOVÁ A STŘEVNÍ

onemocnění, které je způsobené hlísty, kteří parazitují v slezu a různých částech střev.

Etiologie – Původci z rodů (není mezihostitel) Chabertia, Trichostrongylus, Strongyloides

Patogeneze – k nakažení dochází nehygienickým krmením nebo vodou, parazité sají krev, vylučují jedy a mechanicky poškozují sliznice slezu a střev.

Symptomatologie – – příznaky nejsou specifické, zvířata trpí nechutenstvím, hubnou, mají bledé sliznice a vypadává jim srst.

Diagnóza se provádí helmintoskopicky z fekálií.

Terapie a prevence = Antinematoda a profylaktická dehelmintace.

VLASOVKA slezová – nejzhoubnější slezový červ, rychle se množí!

Vlasovka slezová je nitkovitý červ jeden až tři centimetry dlouhý, samičky jsou delší než samečkové. Ve své přední části má ostrý kyjovitý zub, kterým zraňuje sliznici slezu a živí se krví hostitele. Během krmení je značně destruktivní a jeden červ způsobí denně krevní ztrátu 0,05 ml krve. Nezdá se to jako moc, ale ve slezu nebývá jen jediný červ. Při těžkých infekcích, kdy je ve slezu deset tisíc a více vlasovek, hrozí ovci či koze zcela vážně smrt vykrvácením. Dospělé samičky kladou každá až 10 tisíc vajíček denně.

Telagosardia je poněkud méně patogenní než vlasovka. Je to nitkovitý, asi centimetr dlouhý hnědý červ. Parazituje ve žlázkách sliznice slezu a způsobuje zánět, který může závažným způsobem narušit trávení. 

Trichostrongylus axei je nejméně nebezpečný. Je jen asi půl centimetru dlouhý a je příčinou povrchového zánětu sliznice slezu.

Všichni červi parazitující ve slezu mají stejný životní cyklus. Ten je přímý, bez mezihostitele. Začíná vajíčkem, které odchází s trusem do vnějšího prostředí. Zde se z vajíček líhnou larvy, které jsou podle podmínek vnějšího prostředí asi za týden připravené k infekci nového hostitele. Infekční larvy jsou přítomné na rostlinách a aktivně se vzdalují od hromádek s trusem. Po pozření ovcí nebo kozou se infekční larvy svlékají v bachoru a pak dokončují svůj vývoj ve sliznici slezu, kde přitom Teladorsagia tvoří okem viditelné bělavé uzlíky. Pohlavně dospělí jedinci žijí na povrchu sliznice nebo uvnitř slezových žlázek, samičky produkují vajíčka a cyklus se opakuje.

Vlasovka i červi rodu Teladorsagia jsou schopní svůj vývoj zastavit ve stadiu nedospělého červa ve sliznici slezu a takto překonat nepříznivé vnější podmínky. U nás takto přežívají zimu uvnitř hostitelů a k probuzení červů dochází na jaře, často v souvislosti s porody.

Klinické příznaky

Záleží na počtu červů, jejich druhu, na věku a celkovém zdravotním stavu začerveného zvířete. Příznaky mohou uniknout pozornosti, může se objevit chronické chřadnutí nebo i náhlý úhyn.

Nejvnímavější jsou mláďata ve věku 6 – 9 měsíců,  nad 18 měsíců věku jsou klinické příznaky vzácné, protože dospělá zvířata už mají proti červům vybudovanou imunitu.

To ale neplatí u koz. Ty jsou k infekci mnohem citlivější než ovce. Při společné pastvě mají kozy ve slezu mnohem víc červů než ovce a červi uvnitř koz jsou také plodnější a produkují více vajíček. U koz také nefunguje žádná věková rezistence a dvouletá koza může být stejně začervená jako kůzlata.

 

Zvířata oslabená, ať už málo kvalitní krmnou dávkou nebo jinými nemocemi jsou také citlivější k infekci, hostí více plodnějších červů.

Infekce vlasovkou je typická vznikem chudokrevnosti. To proto, že poslední larvální stadium a dospělci se živí krví. Hemonchóza sama o sobě není doprovázena průjmem. Zvířata postupně hubnou se zachovalou chutí k jídlu, spojivky a sliznice jsou bledé. I bezpříznakové začervení vlasovkou vede k razantnímu snížení užitkovosti, které je u koz tím větší, čím lepší dojnicí je infikovaná koza. Ztráta může činit až 25% nádoje a navíc se snižuje i obsah mléčného tuku. Konečné stadium infekce vlasovkou je naprostá vyhublost doprovázená otoky, které jsou zvláště patrné v mezisaničí, a porcelánovými sliznicemi. U jehňat a kůzlat, které se pasou na pastvinách silně kontaminovaných infekčními larvami, může být choroba akutní, doprovázená rychlým vyhubnutím a slabostí. Úhyn může při masivní infekci nastat do několika dní.

Hemonchóza II. typu je způsobená náhlým probuzením spících larev na konci zimy a v předjaří. Je-li jich dostatečné množství, sáním krve způsobí akutní nástup chudokrevnosti se slabostí a ulehnutím zvířat a následný úhyn či náhlou smrt bez předchozích patrných klinických příznaků.

Pokud je ovce nebo koza vyhublá, oteklá s bílými sliznicemi, začervení vlasovkou je na prvním místě mezi možnými příčinami. Podobně se může projevovat snad jen motoličnatost.

RYCHLÉ ZJIŠTĚNÍ MOŽNÉHO ZAČERVENÍ KRVESAJÍCÍMI ČERVI – TEST FAMACHA

 

STRONGYLOIDÓZA – ZUBOVKA

Charakteristika: význam hlavně mláďat, způsobuje onemocnění tenkého střeva a u samců zánět předkožky (balanopostitidu).

Etiologie(původce onemocnění): STRONGYLOIDES PAPILLOSUS – ZUBOVKY – 3 zuby. Parazitickou fází prochází pouze samička – infekce probíhá penetrací (proděravěním) kůže nebo přes dutinu ústní. Poté se krví dostává do plic, epitelu (výstelky) střeva a dalších orgánů. Přenos je možný i mlezicem – z matky na tele.

Příznaky: změny na kůži – škrábání, kašel, poruchy trávení – průjem apod., zánět předkožky u samců.

Terapie: anthelmintika (přípravky na odčervení) – například ivomec. Výplachy předkožky u samců.

PLICNÍ ČERVIVOST

Červivost plic koz je způsobená několika druhy cizopasníků z podčeledi protostrongyliane, vyvolává chronickou ložiskovou bronchopneumonii a bronchitidu s trvalými změnami v plicích. Může postihnout i celá stáda.

Etiologie

• U nás se mohou vyskytovat tito původci:

• • Mullerius capillaris – neboli plicnivka obecná, žije v parenchymu plic, kde vytváří typické parazitární uzlíky a líhňová ložiska. Mezihostitel je suchozemský plž.

• • Protostrongylus rufescens – plicnivka kozí, je nahnědlý a žlutohnědý červ. Žije v nejjemnějších i prostornějších bronších a v parenchymu plic vytváří líhňová bronchopneumonická ložiska. Mezihostitel je suchozemský plž.

• • Cystocaulus ocreatus – tmavohnědý velmi jemný červ, vytváří ložiska a uzlíky pod pleurou a v plicním parenchymu.

• • Neostrongylus linearis – žije v parenchymu plic ovcí, koz a kamzíků, vytváří líhňová ložiska.

Patogeneze

• Zvířata se nakazí na pastvě.

• Larvy se dostávají do plic krevní cestou, dráždí plicní tkáň a dýchací cesty, přenáší infekční zárodky a vylučují jedy.

Symptomatologie

• Zvířata často doprovází suchý kašel, později se přemění na vlhký kašel s výtokem z nosu.

• Dále také zvířata ubírají na hmotnosti.

Terapie a prevence – Anthelmintika a profylaktická vyšetření.

SVRAB

Původem je Sarcoptes caprae, který postihuje hlavu, zejména její lícní část, hřbet nosní, okolí oka a šíří se dozadu na krk.

V pokročilých případech může zasáhnout celé tělo včetně břicha, vemena a končetin- projevuje se zhrubnutím kůže, vznikem šupin a strupů, svěděním a drbáním a vypadáváním srsti.

Psoroptóza je vzácnější, vyskytuje se na ušních boltcích. Chorioptóza se šíří z krku po hřbetě až ke kořeni ocasu.

Terapie se provádí 0,25% roztokem Fenoformu forte.

zdroj: cit.vfu.cz

KOKCIDIOZA

= parazité Eimeria spp., Cryptosporidium spp. a Giardia intestinalis

Jehňata a kůzlata, ostatně jako i jiná mláďata, mají v raném období svého života méně vyvinutou imunitu oproti zvířatům dospělým. Díky nižší přirozené odolnosti jsou vnímavější na různé infekce, mimo jiné i na infekce parazitární. Průkaz jednotlivých parazitů v závislosti na věku přispívá k cílenější diagnostice průjmových a jiných onemocnění mláďat, k lepší profylaxi, efektivnější léčbě a v neposlední řadě ke zlepšení ekonomiky chovu.
Jehňata a kůzlata jsou vnímavější zejména k protozoárním infekcím jako jsou kokcidie rodu Eimeria a rovněž rod Cryptosporidium a Giardia intestinalis.

Jednotlivé druhy eimerií jsou výrazně hostitelsky specifické, značná je i specifita tkáňová. Řada morfologicky jen těžko odlišitelných druhů se liší právě druhem hostitele. K přenosu oocyst dochází fekálně-orální cestou.

Charakter onemocnění závisí na množství pozřených oocyst, imunitě hostitele, hygieně chovu, typu hospodaření, hustotě zvířat a na klimatických podmínkách.

Klinická forma onemocnění bývá pozorována nejčastěji u jedno- až tříměsíčních mláďat. Prvními příznaky jsou zvýšená teplota, vodnatý průjem s příměsí krve a odloupaných částí sliznice střeva, anémie sliznic, konjunktivitida a rinitida. Mláďata nepřijímají potravu, hubnou, jsou apatická, uléhají a hynou.

Kryptosporidióza představuje jednu z nejběžnějších parazitóz u 7 až14ti denních jehňat a kůzlat, která se projevuje úpornými, vodnatými, nažloutlými průjmy s příměsí nestrávených zbytků mléka, krve, fibrinu a mukózy.

Giardia intestinalis se přenáší fekálně-orální cestou. Cysty vyloučené společně s výkaly kontaminují půdu, vodu a potravu. V prostředí jsou poměrně odolné. Parazit se vyskytuje kosmopolitně, není přísně hostitelsky specifický. Giardióza se řadí mezi oportunní infekce provázející primární virové, bakteriální nebo parazitární onemocnění. Jehňata a kůzlata se nejčastěji nakazí do 4. dne po narození a infekce přetrvává často až do 8. týdne. Klinicky se giardióza projevuje enteritidami provázenými zapáchajícím nahnědlým průjmem bez příměsi krve.

PREVENCE

lze doporučit dodržování celkové hygieny chovu, pravidelné střídání pastvin a snahu udržovat prostory suché, neboť vlhkost podporuje perzistenci infekčních stádií v prostředí. Nadměrná koncentrace ovcí (koz) na pastvině zvyšuje výskyt infekčních stádií parazitů. V případě, že se vyskytuje chov s vysokým výskytem eimerií a opakovanou klinickou kokcidiózou, doporučujeme preventivní aplikaci antikokcidik jehňatům (kůzlatům) mezi 3. a 4. týdnem stáří. Při tomto podávání je důležité zachování správného dávkování z důvodu možného vzniku rezistence kokcidií k účinné látce. Proti kryptosporidióze neexistuje kauzální terapie, je možné uplatnit pouze léčbu symptomatickou.

Současné moderní trendy ve veterinární parazitologii ukazují, že nejsou cílem hospodářská zvířata parazitologicky negativní, ale zvířata v odpovídající kondici a bez klinických příznaků onemocnění. Patogenita parazita je ovlivňována řadou dalších faktorů jako je zoohygiena chovu, klimatické podmínky, věk či dietetická opatření. U mláďat je však nutné vzhledem k vyšší vnímavosti zdravotní stav pečlivě sledovat a v případě nutnosti včas terapeuticky zasáhnout.Preventivní podávání preparátů jehňatům a kůzlatům proti giardiím výzkum VFU Brno nedoporučuje. Vzhledem k jejich nižší prevalenci i patogenitě je lépe napřed provést koprologickou diagnostiku a srovnat výsledky vyšetření s klinickými projevy.

(zdroj: Veterinářství 2008;58:451-45)

KOPROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ

Na Farmě Hamr si koprologické vyšetření provádíme sami. Jsme vyškoleni a máme potřebnou techniku (mikroskop, centrifugu ..atd). Toto vyšetření považujeme za základní orientační vyšetření jak při prevenci, tak při řešení zdravotního problému u kozy.

Sami – bez hrazení veterináře –  můžete poslat bobky do Státního veterinárního ústavu na vyšetření. My máme z dob dřívějších nejlepší zkušenosti se SVU Praha. Jsou velmi milí, ochotní a když na žádanku uvedete email, máte výsledek většinou druhý, třetí den v poště. Také je dobré na žádanku napsat důvod, lépe se jim při vyšetření orientuje a více se zaměří na případný problém. Cena vyšetření jednoho vzorku (i směsného) je cca 200,– Kč.

Více zde: https://www.svupraha.cz/parazitologie/uzitecne-informace-3/

Žádanka ke stažení zde: https://www.svupraha.cz/ke-stazeni/

Svozné linky – jsou zadarmo, jen zavoláte řidiči v kolik a kde mu můžete vzorek předat: https://www.svupraha.cz/svoz-vzorku/

Za velmi důležité se považuje STŘÍDÁNÍ ODČERVOVACÍCH PŘÍPRAVKŮ.

Důležité je používat stejné přípravky pro všechna zvířata v chovu zároveň. 

Dlouhodobé používání jednoho nebo více přípravků jedné skupiny anthelmintik vede k rozvoji rezistence.

I nová zvířata mohou být původci rezistentních parazitů, kteří se takto snadno zavlečou do chovu. Proto je nezbytné tyto jedince oddělit a do stáda vpustit až po odčervení – PO KARANTÉNĚ!

Nedejte na to, že vám prodávající chovatel řekne „že jsou kozy odčervené“. 

(zdroj:metodiky.agrobiologie.cz+ zkušenosti)

•  

.